Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je ověřeno, že nejlepších výsledků při výcviku koně se dosáhne pozvolnou, ale za to včasnou přípravou. Laskavý přístup, láskyplné zacházení, péče... to vše se kladně projeví na každém dospělém jedinci a nejen v chovu koní. Se správným přístupem k hříběti bude z vašeho několikatunového hřebce milý společník, který vám svou lásku bude oplácet nezapomenutelnými zážitky.

Jakmile si hříbě přivykne na matku, je dobré, aby si přivyklo i na svého ošetřovatele a to jak při každodenním krmení a úklidu, ale také na jeho přítomnost, hlas, pohyby a jednání. Abyste získali jeho důvěru je třeba s ním zacházet klidně a laskavě, hovořit k němu tiše, hladit ho, čistit mu srst měkkým kartáčem a v žádném případě nešetřit chválením nebo odměnou. Je také dobré hříbě od útlého věku přivykat na ohlávku. Nejlepším a nejméně násilným způsobem jak mladému koni nasadit ohlávku, je za pomoci jeho oblíbené pochoutky, kterou když za ohlávkou uvidí, tak se zpravidla za ni natáhne a v tom okamžiku má ohlávku na hlavě a vlastně si ji nasadil sám. Když si na ni postupem času přivykne je dobré ho s ní provádět, aby se naučil nechat se za ni vodit bez odporu a vzpírání. Od dvou let můžeme koně pozvolna seznamovat s lonžováním. Na lonži se mladý kůň seznamuje se spoustou pomůcek, které jsou zapotřebí k ježdění a výcviku. Pozvolna si přivyká na podbřišník, sedlo či udidlo. Od tří let můžeme koně pomalu připravovat na váhu neseného jezdce, ale s touto přípravou můžeme začít už dříve a to bez jakýchkoliv pomůcek. Stačí když v přestávkách se mu budeme opírat o hřbet čímž ho navykneme na pocit tlaku v místě, kde v budoucnu ponese jezdce. Jak jsme se již jednou zmínili, všechen přístup musí být velmi přátelský, ale důrazný jelikož mladý kůň považuje člověka za jednoho člena stáda a zkouší co všechno si může dovolit.Dalším dobrým krokem jak připravit mladé hříbě na budoucí ježdění pod sedlem je tzv. vedení na ruce. S prováděním mladého koně začínáme již od útlého věku a to zpočátku vodíme hříbě v ohlávce za klisnou třeba jen ve výběhu a později i ve volné přírodě. Poté, co hříbě zvládne vedení za klisnou, začínáme s voděním hříběte po boku klisny, poté před klisnou a nakonec ve velké vzdálenosti před ní. Hříbě vedeme stejně jako dospělého koně a to na jeho levé straně u předních končetin. Mladý kůň je stejně zvědavý jako každý novorozenec, ať už jde o koně nebo člověka. Na procházkách se hříbě začne zvědavě seznamovat se vším co ho bude obklopovat a čím víc bude prozkoumávat prostředí, ve kterém se bude pohybovat a závislost na matce se bude postupem času pomalu vytrácet. Procházky se však stanou i fyzickou přípravou. Jelikož se hříbě začne pohybovat po nerovném terénu v přírodě, naučí se koordinovat svalové ústrojí a tím i udržení rovnováhy.

Začátek výcviku

Výcvik začneme provádět na klidném a ohrazeném místě a to lonžováním. Lonžováním je rozuměno výcvik a vedení koně v kruhu pomocí dlouhé opratě (lonže), která je dlouhá 7,5 metru a zapíná se do obnosku koně nebo do kroužku udidla. Druhý konec lonže drží cvičitel stojící ve středu kruhu. Lonž musí být neustále lehce napnutá. Dále je k tomu zapotřebí ze začátku druhá osoba, která vodí koně po obvodu kruhu a učí ho reagovat na dané hlasové povely. Nezbytnou součástí je také lonžovací bič. Ten bývá dlouhý zhruba 2m, avšak neslouží k bití koně, ale k udávání povelů. Nesmírnou výhodou lonžování je to, že kůň si velmi dobře zvyká a učí se reagovat na používané pomůcky a hlasové povely cvičitele. Učí se postupně všechny chody (krok, klus, cval). Teprve, když jsme si jisti, že kůň má pohyb na lonži velmi jistý, zvykáme ho na udidlo. Na lonži dojde také k prvnímu seznámení se sedlem. Na nasazení sedla je potřeba koně připravit po jednotlivých fázích.

Prvním krokem v přípravě na sedlo je dobré upnout koni kolem hrudi široký obřišník, čímž si přivykne na svíravý pocit utaženého postroje. Druhým krokem je přidání náznaku sedla, které ze začátku nahradí obyčejná sedlová podložka. Jako v každé, tak i v této fázi výcviku nesmíme opomenout na pochvaly a pamlsky. Není od věci mladého a zvědavého koně s jezdeckými pomůckami seznámit. Je dobré mu umožnit očichat a prohlédnou si sedlo a teprve poté mu ho opatrně nasadit na hřbet a pozvolna utahovat. Poté co si na sedlo zvykne ve všech chodech, opatříme ho druhou nezbytnou součástí a to uzdečkou s udidlem. Aby kůň přijmul udidlo bez násilí, je dobré namočit udidlo např. do ovesné kaše.

Poté, co si mladý kůň přivykne na všechny tyto nezbytné součásti potřebné k ježdění následuje tzv. obsedání, což je první nasednutí člověka na hřbet koně. Abyste se vyhnuli nepříjemnostem (pádu a následnému zranění), jelikož je to pro koně něco neznámého a nepřirozeného a kůň se začne vzpínat, vyhazovat a skákat, je dobré těmto reakcím předcházet a to připravením na budoucí zátěž, např. připevněním menšího nákladu, což může být např. balík sena. Až bude zvládat nést tuto zátěž bez jakéhokoliv vzpínání, můžete provést druhý krok. Přímý kontakt jezdce a koně a to tak, že se na něj nejprve položíte břichem. Existuje však i teorie, která tvrdí, že nejlepší jak přivyknout koně na jezdce je, když si nasednete na neosedlaného koně. Pro koně je příjemnější, když ucítí na zádech teplé a měkké lidské tělo než tvrdé sedlo. Avšak za jakýchkoliv okolností se jezdec, který se vyhoupl na hřbet koně nesmí nechat shodit. Kůň by tím zjistil, že se této nepřirozené zátěže dá zbavit a začne to zneužívat.

Poté, co mladý kůň začne dobře snášet jezdce, je vhodné vyjet do volného terénu. Nejlepší je to v doprovodu staršího a zkušenějšího koně tzv. učitele. Mladý kůň se na takovéto vyjížďce učí pohybovat po nerovném terénu, vyvažovat zátěž na hřbetě, přizpůsobovat pohyb a chod podle jezdcových pobídek holeněmi, otěžemi a hlasem. Ze začátku výcviku musí být hlasové povely velmi výrazné a dobře rozlišitelné, nesmějí splývat. Je nutné, aby koně tento výcvik bavil a měl z něj radost. Je také dobré, zhruba po tříměsíčním výcviku, na nějaký ten čas vypustit a nechat koni volný pohyb ve výběhu. Poté se kůň do výcviku vrátí s velkou chutí.

Odměna - nezbytná součást výcviku

Chcete-li dosáhnout dobrých výsledků při výcviku, tak bez odměny to v žádném případě nepůjde. Bude-li kůň něco dělat a vy mu poté za to dáte nějakou tu laskominu, tak velmi brzy pochopí, že dělá něco co je správně a učení se tím velice urychlí.

Jednou z mnoha odměn může být pro koně např. i podrbání v hřívě. Koně si ve stádu projevují jakési blízké přátelství tím, že si jemně ohryzávají krk, což je pro ně velmi příjemné. Pro jiné bude zase odměnou pokud je podrbete zepředu na hlavě. Avšak žádného koně nepotěšíte tím, když ho silně plácnete po zadku či plecích. Opakem je jemné poplácání nejlépe spojené s klidným a přátelským promlouváním na koně. Poté poměrně rychle pochopí, že se jedná o odměnu.

Další formou odměny mohou být sladkosti či suchý chléb. Kůň pomocí pamlsku opět velmi rychle pochopí, že jeho chování či reakce jsou dobré, a že jste s jeho chováním spokojeni. Avšak na druhou stranu nic se nemá přehánět a nesmíme dopustit, aby tato forma odměny zašla příliš daleko a kůň začal žebrat. Poté je nutno odměnu v podobě sladkostí rázně omezit.

Jistou formou odměny je i např. odpočinek. Po těžké práci, např. v lese nebo po vysilujícím tréninku je odpočinek pro koně tou největší odměnou. Nesmíme však opomenout ani odměnu slovní. Je dobré ke každé odměně připojit např. slovo hodný. Kůň si to bude později spojovat s tím, že je to něco dobrého, a že dělá něco správně.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fajn

(Mája, 27. 3. 2008 19:19)

ahojik máš to tu moc pěkné hodně mi to pomůže s moji 8 měsíční kobylkou.faktis mocik pěkné.

super

(Lenča, 13. 3. 2008 15:58)

ahojky máš to pěkně udělané jen tak dál!!