Jdi na obsah Jdi na menu
 


remonta

= krátce obsednutý mladý kůň (tří- až čtyřletý) v základním výcviku

- dříve byly remonty označovány podle délky výcviku a stáří jako mladší a starší až 5 let věku

- do věku tří let nesmí kůň ani poník pracovat pod sedlem › nejsou v plném vývinu

počátek výcviku

- teplokrevník: ve 3 letech

- plnokrevník: ve stáří 1 - 1.5 roku

- chladnokrevník: ve věku 2 - 2 a ˝ roku

- nejvyšší výkonnosti dosahuje mezi 7 - 12 rokem

Lonžování

http://www.ifauna.cz/clanky/foto/05/16-17-ko1.jpg

lonž

délka: 7,5 m

šířka: 3 - 4 cm

- na jednom konci je smyčka, na druhém přezka se zápinkou

lonžovací bič

délka: 2 m

- na něm připevněn provázek asi 2 m dlouhý

lonžovací kruh

- nejvhodnější: 18 - 20 m, ohraničený do výšky 1.50 m

Obsedání


- kromě trenéra jsou potřeba další 2 pomocníci

- trenér drží koně u hlavy (kvůli klidu a bezpečnosti) a 1 z pomocníků nasedá na koně

- nejdřív stojí pomocník těsně vedle remonty, zvedne ruku a položí ji na sedlo

- 2.pomocník mu pomůže nahoru a přidržuje ho (jezdec nasedá přímo – jen se na sedlo zavěsí)

- pak přehodí nohu přes koně a dosedne do sedla

- jakmile sedí v sedle, měl by být úplně v klidu, nohy nedává do třmenů, pouze se přidržuje

Obraty na místě

obrat kolem předku koně

- vnitřní otěží postavíme hlavu koně k příslušné ruce

- vnější otěž zamezuje ohnutí hlavy s krkem

- vnitřní lýtko tlačí koně na podbřišníku krok za krokem kolem vnitřní přední nohy

- vnější holeň, která spočívá za podbřišníkem součastně s vnější otěží koně, vzpřimuje a ohraničuje každý krok koně a zabrání jeho ukvapenému ustupování bočně

- obě holeně zároveň zabraňují couvání koně, obě otěže zabraňují vykročení koně kupředu

obrat kolem středu koně

- provádíme tak, že předek koně ustupuje o tolik k jedné straně, oč zadek ustupuje k druhé

např. pohyb vpravo se provede: obě otěže vedou koně napravo a zabraňují jeho vykročení kupředu; pravé lýtko tlačí záď vlevo,levé lýtko brání ukvapenému ustupování zádi

obrat kolem zádi koně

- vnitřní otěž postaví koně dovnitř obratu a vede předek

- vnější otěž pomáhá při obratu, ale její hlavní úlohou je fixovat vnitřní zadní nohu

- vnější holeň přiložená za podbřišníkem brání ustoupení zádi

- vnitřní holeň pobízí koně kupředu a zamezuje couvání

- přední nohy překračují na polokruhu a okolo vnitřní zadní nohy se kůň točí

- tato noha nešroubuje na místě, nýbrž přešlapuje při dodržování správného nohosledu

- po skončení obratu přestavíme koně zase na vnitřní ruku

Překroky

účel: zdokonalení ohebnosti v žuchvách, krku, žebrech a kloubech zadních nohou

charakteristika překroku: 2 stopy, překračování nohou, při postavení a překračování dodržení původního směru (při překrocích dovnitř plec a dovnitř záď),při postavení a překročování koně pohyb o 45°při polovičním a o 90°při celém překroku od původního směru

dovnitř plec


- vnitřní otěž postaví koně do překroku natolik, aby jezdec viděl vnitřní oční oblouk a stopa vnitřní zadní nohy následovala stopu vnější přední nohy, přitom vnitřní přední noha překračuje vnější nohu

- vnitřní otěž vede koně a udržuje v postavení, zatímco vnější omezuje ohnutí hlavy a krku

- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku pobízí koně kupředu (okolo této holeně je kůň v žebrech ohnutý)

- vnější holeň přiložená za podbřišníkem zamezuje vypadávání zádi

- obě zadní nohy jdou v přímém směru po stopě

- jezdec přenáší váhu těla na vnitřní sedací kost

- kůň jde na dvou stopách, vnitřní přední noha překračuje vnější

dovnitř záď - hlava koně postavena k vnitřní ruce

- vnitřní otěž udržuje koně v postavení, vnější omezuje ohnutí krku a řídí rychlost překroku

- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku způsobuje ohnutí koně v žebrech a pobízí kupředu

- vnější holeň přiložená za podbřišníkem působí aktivně, udržuje záď uvnitř, aby stopa vnější zadní nohy následovala stopy vnitřní přední

- váha jezdce je přenesena na vnitřní sedací kost

- vnější zadní noha koně překračuje zadní vnitřní

poloviční překrok ze středu

- po obratu ze středu v následujících třech krocích postaví jezdec koně k vnitřní ruce do překroku podobně jako při překroku dovnitř plec

- vnitřní otěž vede koně do překroku, vnější omezuje postavení hlavy, krku a celého předku

- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku pobízí a ohýbá koně v žebrech

- vnější holeň působí aktivně za podbřišníkem, způsobuje překračování a zabraňuje vypadnutí zádi

- kůň překračuje vnějšíma nohama vnitřní nohy a pohybuje se o 45° od původního směru

- předek musí překračovat před zadkem, ne obráceně

- váha jezdce je přenesena ve směru překroku na vnitřní sedací kost

celý překrok

- kůň postaven k vnitřní ruce podobně jako při polovičním překroku: pokračuje tak, že se pohybuje o 90° od původního směru, ve kterém je postaven

- pomůcky otěží i holení jsou stejné jako při polovičním překroku

- vnitřní otěž vede koně do překroku stranou, vnější při omezení postavení zabraňuje pohybu kupředu

- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější aktivně za podbřišníkem způsobují překračování vnějších nohou nohy vnitřní

- váha jezdce spočívá na vnitřní sedací kosti ve směru pohybu

Práce na kavaletech

vzdálenosti kavalet

v kroku: 0.8 - 0.9 m

v klusu: 1.2 - 1.5 m

ve cvalu: 3.0 - 3.5 m nebo 7.0 - 7.5 m

výcvik jezdce na kavaletech - viz. Jezdec

Skákání

zákl. vzdál. v kombinacích na

1 cvalový skok : 7.5 m

2 cvalové skoky: 10.5 m

skok ve volnosti

- Caprilli: učil koně klusat přes řadu 4 asi 0.20 m vysokých kavaletů položených za sebou ve vzdálenosti 1.30 - 1.40 m

- vzdál. mezi překážkami mají být dělitelné délkou cvalového skoku tj. 3.5 - 4.5 m

Výcvik jezdce

Věk jezdce

- výcvik jezdce může začít ve věku 11 - 12 let

děti mladší 11 let

- mohou zvládnout techniku jízdy na koni, ale nejsou dostatečně fyzicky vyspělé

- první zkušenosti při jízdě na ponících nebo při voltižním výcviku

osoby starší 35 let

- mohou se naučit jezdit na koni, ale hranice jejich pokroku je již poněkud omezena

Základní výcvik

lonž

- získání rovnováhy, důvěry v koně, přizpůsobení jezdce pohybům koně

- k dispozici nákrční řemen

základní výcvik

- osvojení se jezdeckých pomůcek, pobídek

- seznámení se zákl. jezdeckými povely a úkony

- vytvoření souladu mezi koněm a jezdcem

- dosažení uvolněnosti

- získání základů správného sedu a vedení koně

- zvládnutí zákl. chodů koně, jednotlivých ruchů a zákl. cviků na jízdárně

Pomůcky jezdce

- přirozené - pomůcky holeněmi, rukama (otěže), sedem a hlasem

- umělé - bičík a ostruhy

pomůcky holeněmi

- stisk holeně › pobídka k většímu posunu stejnostranné zadní nohy vpřed

- tlak holení začíná koleny a je zesilován prošlápnutím pat až k použití ostruh

- stejný tlak obou holení › rovný pohyb koně

pomůcky otěžemi

- otěže přijímají, vedou a kontrolují pohyb (energii, impuls)

- klidná a na rovnováze jezdce nezávislá ruka

- kontakt ruky jezdce s hubou koně

zásada: jezdec pracuje s otěží vždy ve spolupráci s pobízejícími pomůckami holení a sedu

vydržující otěž

- při působení sedem a holení kůň zesílí přilnutí (napětí v otěžích)

- jezdec tomuto tlaku ve své ruce odolává tak, aby koni nebránil v daném pohybu, jezdec hledá tento kontakt co nejjemnější

zadržující otěž

- při spolupůsobení pobídky sedem a holení ruka působí tam a zpět

- jakmile jezdec působí jen rukama, je to pouze tahání za otěže, které nemá žádný účinek, maximálně se projeví, že kůň má větší sílu

povolující otěž - musí být zachován kontakt ruky jezdce s hubou koně

pomůcky sedem

- působení vahou jezdce

- přenesení váhy na jednu stranu: větší zatížení jedné sedací kosti a silnější našlápnutí do třmenu

- využití v obratech

chyba: naklánění těla jezdce na stranu: výsledek - opačný efekt (jezdec nesedí v ose)

hlasové pomůcky

- k pohybu kupředu: mlasknutí

- při přechodech do nižšího ruchu a do zastavení: tichý sykot

- u přiježděných koní hlas. pomůcky nepoužíváme

- na ostrý tón okřiknutí kůň velmi brzy reaguje

- podle stupně hlasitosti pro něj může být až trestem

- jsou zakázány v drezurních soutěžích

bičík

- držíme ho za horní část zpravidla v ruce, na kterou jezdíme

= nejzákladnější pomůcka při počátečním výcviku koně

ostruhy

- k potrestání koně je použijeme energickým bodnutím za podbřišník

- používáme ostruhy s krátkými krčky (bez koleček)

Zásady první pomoci pro jezdce - všeobecně

- pád z koně › musíme zjistit, zda se jedná o lehký pád a jezdec může pokračovat ve výcvikové hodině, či jedná se o těžký pád a je potřeba zavolat lékaře

lehký pád - např. odřeniny: desinfikovat rány

závažný pád

- při vyražení dechu: silný poklep na záda

- při zapadnutí jazyku: pomoci jeho vrácení do původní polohy

- při zranění končetin: fixovat končetinu

- při poranění páteře: nehýbat se zraněným a rychle přivolat lékařskou pomoc

Práce na kavaletech

- koná se v lehkém (polovičním, stehnovém) sedě jezdce

- těžiště jezdce se posunuje blíže ke kohoutku koně

- tělo je mírně předkloněné, bedra jsou posunutá dopředu, stehna více přitlačená

- ruce uvolněné a důrazně sledují pohyb krku koně

- silné stlačení kolen

Sed jezdce

- musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobovat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě

- sed přispívá k ovládání koně

Správný sed

rameno - kyčel - pata - v jedné přímce

sedací kosti: spočívají stejnoměrně na sedle

kostrčná kost: na středu sedla

kyčle: jdou kolmo k sedlu

stehna: přiléhají celou vnitřní plochou na sedlo, což je podmíněno dobrým rozevřením stehen v rozkroku

kolena: přiložena k sedlu a nesmějí od sedla odstávat, neboť pak by se jezdec držel lýtky

holeně: visí volně od kolen dolů v lehkém dotyku s koněm a jsou připraveny v čas potřeby na koně zapůsobit

chodidla: opírají se svou nejširší částí o můstek třmenů, paty jsou prošlápnuty a směřují od koně, špičky jsou nad kotníky a směřují ke koni

kříž: rovný, volný a pružný, ne ztrnulý, páteř rovná, prsa vyklenutá, hlava vzpřímená

lokty: jsou v lehkém dotyku s boky, nesmějí však odstávat od těla a také nejsou k němu křečovitě přitisknuty

ruce: nad přední rozsochou, v zápěstí měkké a ohebné

Druhy sedu

drezurní sed ( základní sed )

- hřbet koně nejvíce zatížen

- základem je svislá kolmice, která vede od ucha přes rameno a kyčel až ke kotníku (rameno - kyčel - pata)

lehký sed

- při skákání, jízdě v terénu,...

jiná označení: remontní, odlehčený, terénní, skokový

- jezdí se v sedle skokovém nebo pro všestrannost

- třmeny kratší než u drezurního sedu

dostihový sed

- použití ve cvalu

- zajišťuje úplné odlehčení

- zprvu praktikovaný černošskými jezdčíky v Americe, zvláště Owenem, a v Evropě zavedený proslaveným jockeyem Tod Sloanem v r. 1897 v Anglii

- třmeny kratší

Skokový sed

- tělo je předkloněné v bedrech dopředu

- záda jsou rovná

- hlava je držena vzhůru a hledí vpřed

- váha leží v patách

- ruce posunuty kupředu a dolů po krku

- kolena zůstávají přiložena na sedle

- zkrácené třmeny dovolí kotníkům a kolenům zachytit pohyb při skoku

Práce v terénu

- zkušený jezdec jede první

- obtížnost vyjížďky se řídí podle úrovně nejslabšího jezdce ve skupině

- jezdci jezdí za sebou (rozestupy 3 - 4 m)

- pro koně volíme vhodný terén (měkčí)

- neklušeme a necváláme po tvrdém terénu (např. na asfaltových cestách)

- jezdíme v lehkém klusu a nohy při vysedání střídáme po 200 - 300 m

- ve cvalu jezdíme v lehkém sedu (stehnovém)

- vhodné oblečení - jezdecké, nevýrazných barev, košile, svetry s dlouhými rukávy, jezdecká čepice a boty

- koni usnadňujeme překonávání přírodních nerovností - při stoupání se předkláníme do stehnového sedu,

- při sestupování se zakloníme

- v lese jezdíme po vyznačených cestách a stezkách

- na silnici dodržujeme pravidla silničního provozu

- jezdíme vpravo, ve tmě a za snížené viditelnosti řádně označeni odrazkou a světlem (baterkou)

- prvních a posledních 10 - 15 min vyjížďky krokujeme

- během jedné hodiny ujde kůň v kroku asi 6 km, když při tom klušeme 10 min, bude to 7 km