remonta
= krátce obsednutý mladý kůň (tří- až čtyřletý) v základním výcviku
- dříve byly remonty označovány podle délky výcviku a stáří jako mladší a starší až 5 let věku
- do věku tří let nesmí kůň ani poník pracovat pod sedlem › nejsou v plném vývinu
počátek výcviku
- teplokrevník: ve 3 letech
- plnokrevník: ve stáří 1 - 1.5 roku
- chladnokrevník: ve věku 2 - 2 a ˝ roku
- nejvyšší výkonnosti dosahuje mezi 7 - 12 rokem
Lonžování
lonž
délka: 7,5 m
šířka: 3 - 4 cm
- na jednom konci je smyčka, na druhém přezka se zápinkou
lonžovací bič
délka: 2 m
- na něm připevněn provázek asi 2 m dlouhý
lonžovací kruh
- nejvhodnější: 18 - 20 m, ohraničený do výšky 1.50 m
Obsedání
- kromě trenéra jsou potřeba další 2 pomocníci
- trenér drží koně u hlavy (kvůli klidu a bezpečnosti) a 1 z pomocníků nasedá na koně
- nejdřív stojí pomocník těsně vedle remonty, zvedne ruku a položí ji na sedlo
- 2.pomocník mu pomůže nahoru a přidržuje ho (jezdec nasedá přímo – jen se na sedlo zavěsí)
- pak přehodí nohu přes koně a dosedne do sedla
- jakmile sedí v sedle, měl by být úplně v klidu, nohy nedává do třmenů, pouze se přidržuje
Obraty na místě
obrat kolem předku koně
- vnitřní otěží postavíme hlavu koně k příslušné ruce
- vnější otěž zamezuje ohnutí hlavy s krkem
- vnitřní lýtko tlačí koně na podbřišníku krok za krokem kolem vnitřní přední nohy
- vnější holeň, která spočívá za podbřišníkem součastně s vnější otěží koně, vzpřimuje a ohraničuje každý krok koně a zabrání jeho ukvapenému ustupování bočně
- obě holeně zároveň zabraňují couvání koně, obě otěže zabraňují vykročení koně kupředu
obrat kolem středu koně
- provádíme tak, že předek koně ustupuje o tolik k jedné straně, oč zadek ustupuje k druhé
např. pohyb vpravo se provede: obě otěže vedou koně napravo a zabraňují jeho vykročení kupředu; pravé lýtko tlačí záď vlevo,levé lýtko brání ukvapenému ustupování zádi
obrat kolem zádi koně
- vnitřní otěž postaví koně dovnitř obratu a vede předek
- vnější otěž pomáhá při obratu, ale její hlavní úlohou je fixovat vnitřní zadní nohu
- vnější holeň přiložená za podbřišníkem brání ustoupení zádi
- vnitřní holeň pobízí koně kupředu a zamezuje couvání
- přední nohy překračují na polokruhu a okolo vnitřní zadní nohy se kůň točí
- tato noha nešroubuje na místě, nýbrž přešlapuje při dodržování správného nohosledu
- po skončení obratu přestavíme koně zase na vnitřní ruku
Překroky
účel: zdokonalení ohebnosti v žuchvách, krku, žebrech a kloubech zadních nohou
charakteristika překroku: 2 stopy, překračování nohou, při postavení a překračování dodržení původního směru (při překrocích dovnitř plec a dovnitř záď),při postavení a překročování koně pohyb o 45°při polovičním a o 90°při celém překroku od původního směru
dovnitř plec
- vnitřní otěž postaví koně do překroku natolik, aby jezdec viděl vnitřní oční oblouk a stopa vnitřní zadní nohy následovala stopu vnější přední nohy, přitom vnitřní přední noha překračuje vnější nohu
- vnitřní otěž vede koně a udržuje v postavení, zatímco vnější omezuje ohnutí hlavy a krku
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku pobízí koně kupředu (okolo této holeně je kůň v žebrech ohnutý)
- vnější holeň přiložená za podbřišníkem zamezuje vypadávání zádi
- obě zadní nohy jdou v přímém směru po stopě
- jezdec přenáší váhu těla na vnitřní sedací kost
- kůň jde na dvou stopách, vnitřní přední noha překračuje vnější
dovnitř záď - hlava koně postavena k vnitřní ruce
- vnitřní otěž udržuje koně v postavení, vnější omezuje ohnutí krku a řídí rychlost překroku
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku způsobuje ohnutí koně v žebrech a pobízí kupředu
- vnější holeň přiložená za podbřišníkem působí aktivně, udržuje záď uvnitř, aby stopa vnější zadní nohy následovala stopy vnitřní přední
- váha jezdce je přenesena na vnitřní sedací kost
- vnější zadní noha koně překračuje zadní vnitřní
poloviční překrok ze středu
- po obratu ze středu v následujících třech krocích postaví jezdec koně k vnitřní ruce do překroku podobně jako při překroku dovnitř plec
- vnitřní otěž vede koně do překroku, vnější omezuje postavení hlavy, krku a celého předku
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku pobízí a ohýbá koně v žebrech
- vnější holeň působí aktivně za podbřišníkem, způsobuje překračování a zabraňuje vypadnutí zádi
- kůň překračuje vnějšíma nohama vnitřní nohy a pohybuje se o 45° od původního směru
- předek musí překračovat před zadkem, ne obráceně
- váha jezdce je přenesena ve směru překroku na vnitřní sedací kost
celý překrok
- kůň postaven k vnitřní ruce podobně jako při polovičním překroku: pokračuje tak, že se pohybuje o 90° od původního směru, ve kterém je postaven
- pomůcky otěží i holení jsou stejné jako při polovičním překroku
- vnitřní otěž vede koně do překroku stranou, vnější při omezení postavení zabraňuje pohybu kupředu
- vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější aktivně za podbřišníkem způsobují překračování vnějších nohou nohy vnitřní
- váha jezdce spočívá na vnitřní sedací kosti ve směru pohybu
Práce na kavaletech
vzdálenosti kavalet
v kroku: 0.8 - 0.9 m
v klusu: 1.2 - 1.5 m
ve cvalu: 3.0 - 3.5 m nebo 7.0 - 7.5 m
výcvik jezdce na kavaletech - viz. Jezdec
Skákání
zákl. vzdál. v kombinacích na
1 cvalový skok : 7.5 m
2 cvalové skoky: 10.5 m
skok ve volnosti
- Caprilli: učil koně klusat přes řadu 4 asi 0.20 m vysokých kavaletů položených za sebou ve vzdálenosti 1.30 - 1.40 m
- vzdál. mezi překážkami mají být dělitelné délkou cvalového skoku tj. 3.5 - 4.5 m
Výcvik jezdce
Věk jezdce
- výcvik jezdce může začít ve věku 11 - 12 let
děti mladší 11 let
- mohou zvládnout techniku jízdy na koni, ale nejsou dostatečně fyzicky vyspělé
- první zkušenosti při jízdě na ponících nebo při voltižním výcviku
osoby starší 35 let
- mohou se naučit jezdit na koni, ale hranice jejich pokroku je již poněkud omezena
Základní výcvik
lonž
- získání rovnováhy, důvěry v koně, přizpůsobení jezdce pohybům koně
- k dispozici nákrční řemen
základní výcvik
- osvojení se jezdeckých pomůcek, pobídek
- seznámení se zákl. jezdeckými povely a úkony
- vytvoření souladu mezi koněm a jezdcem
- dosažení uvolněnosti
- získání základů správného sedu a vedení koně
- zvládnutí zákl. chodů koně, jednotlivých ruchů a zákl. cviků na jízdárně
Pomůcky jezdce
- přirozené - pomůcky holeněmi, rukama (otěže), sedem a hlasem
- umělé - bičík a ostruhy
pomůcky holeněmi
- stisk holeně › pobídka k většímu posunu stejnostranné zadní nohy vpřed
- tlak holení začíná koleny a je zesilován prošlápnutím pat až k použití ostruh
- stejný tlak obou holení › rovný pohyb koně
pomůcky otěžemi
- otěže přijímají, vedou a kontrolují pohyb (energii, impuls)
- klidná a na rovnováze jezdce nezávislá ruka
- kontakt ruky jezdce s hubou koně
zásada: jezdec pracuje s otěží vždy ve spolupráci s pobízejícími pomůckami holení a sedu
vydržující otěž
- při působení sedem a holení kůň zesílí přilnutí (napětí v otěžích)
- jezdec tomuto tlaku ve své ruce odolává tak, aby koni nebránil v daném pohybu, jezdec hledá tento kontakt co nejjemnější
zadržující otěž
- při spolupůsobení pobídky sedem a holení ruka působí tam a zpět
- jakmile jezdec působí jen rukama, je to pouze tahání za otěže, které nemá žádný účinek, maximálně se projeví, že kůň má větší sílu
povolující otěž - musí být zachován kontakt ruky jezdce s hubou koně
pomůcky sedem
- působení vahou jezdce
- přenesení váhy na jednu stranu: větší zatížení jedné sedací kosti a silnější našlápnutí do třmenu
- využití v obratech
chyba: naklánění těla jezdce na stranu: výsledek - opačný efekt (jezdec nesedí v ose)
hlasové pomůcky
- k pohybu kupředu: mlasknutí
- při přechodech do nižšího ruchu a do zastavení: tichý sykot
- u přiježděných koní hlas. pomůcky nepoužíváme
- na ostrý tón okřiknutí kůň velmi brzy reaguje
- podle stupně hlasitosti pro něj může být až trestem
- jsou zakázány v drezurních soutěžích
bičík
- držíme ho za horní část zpravidla v ruce, na kterou jezdíme
= nejzákladnější pomůcka při počátečním výcviku koně
ostruhy
- k potrestání koně je použijeme energickým bodnutím za podbřišník
- používáme ostruhy s krátkými krčky (bez koleček)
Zásady první pomoci pro jezdce - všeobecně
- pád z koně › musíme zjistit, zda se jedná o lehký pád a jezdec může pokračovat ve výcvikové hodině, či jedná se o těžký pád a je potřeba zavolat lékaře
lehký pád - např. odřeniny: desinfikovat rány
závažný pád
- při vyražení dechu: silný poklep na záda
- při zapadnutí jazyku: pomoci jeho vrácení do původní polohy
- při zranění končetin: fixovat končetinu
- při poranění páteře: nehýbat se zraněným a rychle přivolat lékařskou pomoc
Práce na kavaletech
- koná se v lehkém (polovičním, stehnovém) sedě jezdce
- těžiště jezdce se posunuje blíže ke kohoutku koně
- tělo je mírně předkloněné, bedra jsou posunutá dopředu, stehna více přitlačená
- ruce uvolněné a důrazně sledují pohyb krku koně
- silné stlačení kolen
Sed jezdce
- musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobovat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě
- sed přispívá k ovládání koně
Správný sed
rameno - kyčel - pata - v jedné přímce
sedací kosti: spočívají stejnoměrně na sedle
kostrčná kost: na středu sedla
kyčle: jdou kolmo k sedlu
stehna: přiléhají celou vnitřní plochou na sedlo, což je podmíněno dobrým rozevřením stehen v rozkroku
kolena: přiložena k sedlu a nesmějí od sedla odstávat, neboť pak by se jezdec držel lýtky
holeně: visí volně od kolen dolů v lehkém dotyku s koněm a jsou připraveny v čas potřeby na koně zapůsobit
chodidla: opírají se svou nejširší částí o můstek třmenů, paty jsou prošlápnuty a směřují od koně, špičky jsou nad kotníky a směřují ke koni
kříž: rovný, volný a pružný, ne ztrnulý, páteř rovná, prsa vyklenutá, hlava vzpřímená
lokty: jsou v lehkém dotyku s boky, nesmějí však odstávat od těla a také nejsou k němu křečovitě přitisknuty
ruce: nad přední rozsochou, v zápěstí měkké a ohebné
Druhy sedu
drezurní sed ( základní sed )
- hřbet koně nejvíce zatížen
- základem je svislá kolmice, která vede od ucha přes rameno a kyčel až ke kotníku (rameno - kyčel - pata)
lehký sed
- při skákání, jízdě v terénu,...
jiná označení: remontní, odlehčený, terénní, skokový
- jezdí se v sedle skokovém nebo pro všestrannost
- třmeny kratší než u drezurního sedu
dostihový sed
- použití ve cvalu
- zajišťuje úplné odlehčení
- zprvu praktikovaný černošskými jezdčíky v Americe, zvláště Owenem, a v Evropě zavedený proslaveným jockeyem Tod Sloanem v r. 1897 v Anglii
- třmeny kratší
Skokový sed
- tělo je předkloněné v bedrech dopředu
- záda jsou rovná
- hlava je držena vzhůru a hledí vpřed
- váha leží v patách
- ruce posunuty kupředu a dolů po krku
- kolena zůstávají přiložena na sedle
- zkrácené třmeny dovolí kotníkům a kolenům zachytit pohyb při skoku
Práce v terénu
- zkušený jezdec jede první
- obtížnost vyjížďky se řídí podle úrovně nejslabšího jezdce ve skupině
- jezdci jezdí za sebou (rozestupy 3 - 4 m)
- pro koně volíme vhodný terén (měkčí)
- neklušeme a necváláme po tvrdém terénu (např. na asfaltových cestách)
- jezdíme v lehkém klusu a nohy při vysedání střídáme po 200 - 300 m
- ve cvalu jezdíme v lehkém sedu (stehnovém)
- vhodné oblečení - jezdecké, nevýrazných barev, košile, svetry s dlouhými rukávy, jezdecká čepice a boty
- koni usnadňujeme překonávání přírodních nerovností - při stoupání se předkláníme do stehnového sedu,
- při sestupování se zakloníme
- v lese jezdíme po vyznačených cestách a stezkách
- na silnici dodržujeme pravidla silničního provozu
- jezdíme vpravo, ve tmě a za snížené viditelnosti řádně označeni odrazkou a světlem (baterkou)
- prvních a posledních 10 - 15 min vyjížďky krokujeme
- během jedné hodiny ujde kůň v kroku asi 6 km, když při tom klušeme 10 min, bude to 7 km
